Dějiny jabloneckého evangelického farního sboru

Za první republiky a bezprostředně po válce byl sbor v Jablonci nad Nisou spravován z Libštátu a později z Liberce.  Samostatný sbor byl zřízen roce 1948.  Prvním stálým kazatelem se stal Břetislav Mikulecký (46-51) a po něm vikář Miloš Beťák (51-52).  Jejich krátkou službu ve sboru ukončila povinná vojenská služba. Nástupci, vikáři Josefu Šplíchalovi, byl po roce působení v Jablonci odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Oba posledně jmenovaní se zasloužili o vybudování základních struktur sboru. Po nich se v roce 1954 práce v Jablonci ujal farář Richard Firbas, který pak ve sboru sloužil 43 let. Po celou dobu bydlel v městském nájemním bytě, protože sbor vlastní byt pro faráře ani vlastní shromažďovací prostory neměl. Scházel se v chrámu Církve Československé husitské a v pronajatých prostorách na husitské faře. Za působení farářů CČH Dlatly a Mlýnka se vytvořily velmi vstřícné ekumenické vztahy. Vlastní budovu s bohoslužebnými prostory a bytem pro faráře sbor zakoupil a zrekonstruoval až po roce 1996.

S dějinami sboru souvisela i kazatelská stanice v Hraničné, kde se do roku 1954 shromažďovali evangelíci ze Zelova, nejprve v domě bratra Tvrdého, později v místnosti místní školy. V roce 1954 byli ze školy vypovězeni a začali dojíždět do sboru v Jablonci nad Nisou. Při práci v Hraničné vypomáhala svými kazateli tehdejší Jednota českobratrská, dnešní Církev bratrská. Práce v Hraničné už ale obnovena nebyla. Do jabloneckého sboru přišli z Hraničné členové pietistického zaměření. Někteří tehdy z ČCE vystoupili a posílili místní baptistický sbor, ale ti, kteří zůstali, znamenali pro sbor obohacení. Také vztahy s baptisty zůstaly otevřené a přátelské.

V roce 1957 se v Jablonci nad Nisou poprvé konal alianční (ekumenický) modlitební týden. Pro velký zájem se sbory rozhodly v těchto společných modlitebních setkáních pravidelně každý pátek pokračovat. Tato setkání se pak udržela až do konce osmdesátých let. V dějinách sboru sehrála významnou roli rodina Lachmanova z Církve bratrské. Tři mladí bratři nezaložili v Jablonci nad Nisou vlastní kazatelskou stanici, ale účastnili se po mnoho let plně práce evangelického sboru, kde převzali také práci s mládeží, která se v té době početně velmi rozrostla. Obnovili rovněž tradici pěveckého kroužku. Ovocem jejich práce bylo vnitřní probuzení sboru. I když později došlo k oslabení pietistických vlivů, některé rysy tohoto duchovního směru se ve sboru uchovaly dodnes. Pietismus, zbavený zákonictví, je velmi sborotvorný a to se projevilo i v jabloneckém sboru.

V práci nedělní školy je třeba zmínit dětskou lékařku Jarmilu Neradovou, která po mnoho let děti nejen s nesmírnou láskou vyučovala, ale také léčila. Postupně po ní přebrali vedení nedělní školy příslušníci mladší generace.

Ekumenické vztahy byly v Jablonci vždy nadstandartní. Často docházelo i k vzájemnému zastupování kazatelů, které tak poskytlo členům sboru obohacující vhled také do jiných tradic sborové práce. Pozoruhodné bylo vytvoření ekumenického evangelicko-katolického pěveckého sboru mládeže Jizeroš, který v nelehké době našel útočiště v našem evangelickém sboru. Tento sbor se k občasnému zpívání schází dodnes.

Musíme se zmínit i o tzv. státním dozoru nad církvemi, který v době komunistického režimu stát v okresech i krajích vykonával prostřednictvím církevních tajemníků. Ve srovnání s jinými místy byl v Jablonci tento "dozor" od druhé poloviny 60. let až do roku 1989 relativně mírný. Záleželo tehdy hodně na konkrétních osobách a je třeba říci, že v Jablonci se místní tajemníci k církvím nechovali konfrontačně.  Od roku 1966 jsme začali i se zahraničními zájezdy. V roce 1966 do Polska, v roce 1967 do bývalé NDR a nakonec v roce 1969 i do západního Berlína. To vše přispívalo k větší osobní informovanosti jednotlivých členů našeho sboru. Zájezdy větších i menších sborových skupin se pak rozšířily po sametové revoluci. Rozvíjeli jsme spolupráci s německými evangelickými sbory v Göppingen a v Neu Gablonz i se sborem v Gravenzande v Holandsku. Solidaritu zahraničních sborů jsme pocítili ve významné finanční pomoci při stavbě modlitebny a při rekonstrukci sborového domu a farářského bytu.

Po odchodu faráře Richarda Firbase do důchodu byl v roce 1998 novým farářem sboru zvolen Tomáš Matějovský. Aktivně se podílel na vzniku jabloneckého střediska Diakonie. Středisko vzniklo po několikaletém působení sborové sestry, která měla na starosti péči o staré, většinou již omezeně pohyblivé členy našeho sboru. V roce 2007 měl vstoupit v platnost nový zákon o sociálních službách. V reakci na něj a také v reakci na potřebu řešení dlouhodobého financování této služby, bylo založeno středisko Diakonie v Jablonci nad Nisou, které zahájilo svou činnost v roce 2007 s jedinou službou – pečovatelskou službou pro seniory. Od začátku v něm pracovaly dvě pečovatelky a služby poskytovaly potřebným ve městě. Tato služba k roku 2022 zaměstnává 7 pečovatelek, přibyly k ní postupně služby nízkoprahového zařízení pro děti a mládež a sociálně – aktivizační služby pro ohrožené rodiny. Více o Diakonii se dočtete v samostatném článku zde. Pomoc potřebným je nedílnou součástí křesťanské víry. V roce 1913 odešel farář Matějovský do sboru v Děčíně a novým farářem jabloneckého sboru byl zvolen br. Ondřej Titěra, který je kazatelem sboru dodnes. Za dobu existence samostatného sboru se se vystřídalo pět kurátorů a jedna kurátorka. Do roku 1959 byli kurátory sboru br. Jaroslav Paukrt (1946-54) a br. Jaroslav Tetřev (1954-59), nejdéle br. Vladislav Sláma (1959-1996), kterého pak vystřídal br. Karel Nerad (1996-2006). S. Eva Drahoňovská byla kurátorkou v letech 2006-18. Současným kurátorem jabloneckého sboru je br. Přemysl Polák.

K dějinám sboru patří už po řadu desetiletí také smíšený pěvecký sbor. Věkové složení zpěváků se proměňuje, ale pěvecký sbor se schází dodnes. Nejdéle, dvacet pět let, ho vedl br. Antonín Fencka. Od roku 2021 se vedení ujala s. Eva Drápalová a br. Přemysl Polák.

Původní text faráře Richarda Firbase v roce 2023 upravil, zkrátil a doplnil Petr Firbas.