Neděle vděčnosti za úrodu 2022

Pod málo (nebo naopak příliš mnoho, záleží na úhlu pohledu) říkajícím slovem Díkčinění se skrývá slavnostní neděle, obvykle některá říjnová, kdy je součástí bohoslužeb slavnostní předložení letošních výpěstků pěstitelů, kterých je v našich řadách dost. Připomínáme si tak svou závislost na úrodě, která je pro nás darem Božím. Tím si také připomínáme svou závislost na životním prostředí a svou zodpovědnost za ně. Tím, že tato slavnost se koná po staletí si totiž připomínáme že svět, který jsme přijali po svých předcích, budeme jednou předávat svým potomkům a je na nás, abychom se nemuseli stydět za to, co po nás zbude.

Obvykle také o této neděli slavíme Večeři Páně - jednu z křesťanských svátostí, odkazující nás přímo k velikonočnímu příběhu Ježíše Krista a zároveň k radostné budoucnosti, do níž nás pozval. A další, neoddělitelnou tradicí, k této neděli náležející, je finanční sbírka, vykonávaná ve shodě s celou naší církví pro naším ústředím vyhrazený účel. Sami obdarováni úrodou dáváme něco ze svého někomu jinému, kdo to potřebuje víc.

Tato slavnost nekončí po bohoslužbách povídáním u kávy a rozchodem domů, k nedělnímu obědu. Tento nedělní oběd strávíme společně. Jídlo (letos guláš od Dany a Helči) je pokračováním společenství. Zákusky ke kávě a čaji, které přináší ti účastníci slavnosti, kteří (které) mohou, jsou nám potom gurmánským vrcholem.

Ovšem vrcholem celého dne je povídání nebo přednáška pozvaného hosta. Tím byl letos farář Roman Mazur ze sboru v Praze 8 - Libni, který si s námi povídal o misijní činnosti církve tak, jak ji v jeho sboru již více než deset let konají. Bylo to moc milé setkání s farářem i částí jeho rodiny a všechny nás potěšilo a obohatilo. Zkuste příště přijít také, není to ztracený čas.

DCh